
Sestava:
Zuzka Lípová – zpěv
Standa Jelínek – kytara
Martin Zemánek – kytara
Petr Mlynář – klávesy
Wlk – baskytara
Vlastic - bicí
Jožka Kozumplík – host, trubka
Pavel Vantuch - programming
Čas: 53:40
Studio: Šopa
Země původu: Česká Republika
Label: Redblack
Styl: rock
Web: http://dyingpassion.com
Tracklist:
1. Relief
2. Born on the Fourth of July
3. The Creeps
4. Call Me Away
5. Innocent
6. I'm Walking
7. Psychic (A Soul Wreck)
8. Intangible
9. Ashes to Ashes
10. Not Till Death Do Us Part
11. Words
12. How Many?
13. Heroes
Šumperští DYING PASSION jsou tu s další deskou, následníkem „Sweet Disillusions“ ročníku 2004. Uběhlo relativně dost času od doby, co příznivcům nabídli nový komplet a já jsem si jist, že touto dobou má už většina fans jasno, jestli desku koupí, nebo ne. Pro ostatní mohou být následující řádky dalším pohledem na věc.
O kvalitě „Sweet Disillusions“ málokdo pochyboval před třemi lety a i zpětně vzato se jedná o kvalitní desku. Občas sice vadila přítomná (cukrová) „vata“, která se v košatě rozvinutých kompozicích objevovala, ale co… Živě má kapela osobitý způsob prezentace a je třeba kvitovat odvahu, s jakou se po léta objevují na festivalech, zaměřených především na tvrdší muziku.
Novinka, nahrávaná ve stále oblíbenějším studiu Šopa pod taktovkou Stanislava Valáška, od samého začátku boduje jasným a čistým zvukem. Překvapivý úvod („Relief“) jakoby hrála kapela o deset let zpátky; doomové intro je opravdu povedenou záležitostí a je vidět, že DP si neodpírají. Dalším poupětem tohoto pugétu je „Born on the Fourth of July“, uvedená dosti nečekanou trip hopovou (vyčteno v rozhovoru) pasáží. Hravé kompozice v závěsu nabídnou hlavní pozitivní zjištění – kapela nestojí jenom na zpěvačce, má schopné kytaristy, kteří rozmanitou hrou zdařile vytvářejí další pevný bod v produkci DP. Protože nejsem zrovna „zpěvačkový typ, tak je mi toto zjištění ještě o něco příjemnější. Třináctero rockových reliéfů jest příjemným osvěžením v rámci aktuálního promobalíčku, ačkoli citlivější bytost, po přečtení ne zrovna pozitivnem prosycených textů, může propadnout lehké melancholii. „Creeps“ disponuje podmanivým refrénem, energickou a snadno zapamatovatelnou pasáží, jejíž jediný problém je otázka, která se mi při poslechu vnucuje… kde už jsem to jenom slyšel?? Tvůrci nabídnou změnu a v následující „Call Me Away“ servírují zadoomané rockující kompozice, těžící z citlivě vkomponované podpory kláves. O krok dál na nás čeká „Innocent“, kterou vidím, jako neskryté vyznání jednomu ze základních lidských citů… a nevím, jestli jsem měl zrovna slabší chvilku, neboť se mi opravdu zdálo, že ZuZa potřebuje utěšit :-). Skladba graduje letním večerem, než se ztratí ve fade-outu a opět získává použitím jemného klávesového podloží. Včas zařazená „I´m Walking“ trochu odlehčuje celkovou atmosféru a dopadá jako hustý, drobný deštík v závěru parného dne. Tak trochu šedivá myška „Psychic“ z celké kolekce alba růžky nevystrčí, daleko zajímavější by mohla být „A Soul Wreck“, dlouho poměrně standardní baladička, kterou učiní zapamatováníhodnou umíráček trubky v závěru. Tady se dá mluvit o jednom z vrcholů alba. Příznivci Mikea Pattona a skladby „Ashes to Ashes“ si přijdou na své v následujícím coveru FAITH NO MORE, který hodnotím prostě jako fajn skladbu, jelikož FNM mi jednoduše nic neříkají… „Not Till Death Do Us Part“ je další zajímavý kousek - temně fialové poupě a opět nápaditá práce klávesáka, který do typického květnatého stylu DYING PASSION naprosto zásadním způsobem vnáší tolik potřebnou překvapivost – stejný přístup zvolil i programmer v jedenáctce „Words“. Akustická „How Many?“ a gatheringovsky znějící, smutná „Heroes“, obohacená o trubku, jsou vhodnou tečkou za nápaditou deskou „Relief“.
Několik slov na závěr - samply jsou vynikajícím kořením a je dobře, že se DP rozhodli využít i externí členy. Brání tak úspěšně nástupu stereotypu ke konci desky... občasný zvrat je tady naprosto nutný. Jde o příjemnou rockovou muziku, dalo by se říct hratelnou i pro rádia. Osobně bych tam mnohem raději slyšel DYING PASSION, než naplácáníhodné náctileté loutky několika pupkatých mecenášských strejců s nacpanými konty a patentem na skladbu. Howgh.
G.H.M.
7.5/10