Důvod navštívit tento koncert byl pro mě ten, že v trojlístku finských kapel se měla objevit moje oblíbená Manzana. Nevadilo, že to byl v pořadí až druhý pražský koncert, já jsem tam rozhodně nemohla chyběl. Ale to jsem netušila, že ještě den před koncertem, bylo vystoupení silně v ohrožení.
Když jsem den před vystoupením mluvila s organizátorkou Karolínou, která mi sdělila, že druhý pražský koncert se pravděpodobně nebude konat, protože v klubu Bunkr mají technické problémy, celkem dost mě to mrzelo. Ale když o hodinu později přišla zpráva, že přeci jen koncert bude, i když v jiném klubu, zmocnila se mě naopak nepředstavitelná radost.
Nakonec se příznivci Manzany, For Selena and Sin a Teardown on the Road sešli v malém klubu Batalion nedaleko Václavského náměstí.
Dalším překvapením pro mě byl fakt, a jistě nejen pro mě, že všechny koncerty se na miniaturním podiu odehrají akusticky. Všichni, jak kapely, tak fanoušci, jsme se na koncert začali těšit ještě víc, protože slyšet akusticky rock-punk-metalovou Manzanu, to se nestává denně. Jediná, ze tří kapel, která měla s akustickými koncerty zkušenost, byla For Selena and Sin.
V přízemí klubu panovala všeobjímající přátelská nálada, doplněná nádechem očekávání. Když se jako první na barové židle usadily vokalistka a klávesačka kapely Teardown on the Road, doprovázené dvěma kytaristy, srotili se pod miniaturním podiem snad všichni přítomní, kteří zde zatím byli. Za chvíli mohli vyslechnout, v téměř neproniknutelném šeru, několik písní stylu depressive-metal nezvykle v akustické podobě. Znělo to zajímavě, snad až teskně, přesto to byl krásný zážitek. Z nemnoha písniček, které večer zazněly jmenuji Prisoner, Solitude a Cold Rooms.
Jako druhá obsadila barové židle na podiu Manzana. Tedy, posadili se jen dva kytaristi, ale z bot vyzutá zpěvačka Piritta zůstala stát. A i když šlo o akustický koncert, neváhala a do rytmických skladeb se, jako při běžném koncertu, snažila vložit veškerou energii. Stejně tak neodolal bubeník Tomi, aby si na mikrofon jednoho z kytaristů alespoň nezazpíval, když mu bylo pro dnešní večer znemožněno bubnování. Fanouškům, i náhodným návštěvníkům koncertu, se akustické verze skladeb Manzany rozhodně zamlouvaly, i když se Piritta na začátku koncertu omlouvala, že akusticky hrají poprvé a vůbec nikdo netuší, co z toho bude. Skladby, které Manzana pro akustiku zvolila byly Call, Falling To Pieces, Mermaid, World is a Vampire…. I přes veškerou veselost, která byla ze strany muzikantů do skladeb vkládána, protože přesně takové jejich písničky jsou- energické, plné elánu, s přáním pobouřit, v nás přetrvala jakási melancholická nálada.
Když jako třetí nastupovala na podium, v akustických koncertech zkušenější, For Selena and Sin, bylo mi jasné, že se té melancholie jen tak nezbavíme. S
profesionálním přehledem, až mrazilo v zádech, předvedla Selena skladby Heal, Satellites, Million Miles High, Colour My World a další. Skladba Psycho Lover, která zazněla jako poslední, dokonce vyloudila v některých očích přítomných dívek pár slz dojetí. Co však bylo tak trošku k smíchu byl fakt, že Finové asi nemohou hrát obutí. Protože k vyzuté Pirittě z Manzany, která bere hraní naboso jako nepsané pravidlo, ocitla se bez bot i zpěvačka „Seleny“ Annika, stejně tak i Pasi, jeden z kytaristů.
Během koncertu bylo ještě předneseno milé poděkování pořadatelce Karolíně, za její obětavou péči o kapely. A právě i to přidalo na dojemnosti večera.
Musím říct, že to byl nezapomenutelný večer, plný změn, nových výkonů a možností, stejně tak plný přátelství a dojetí.
Teardown On The Road
Manzana
For Selena And Sin
Broken Barbies - Finnish Female Fronted tour 11. 1. 2010 Praha
