BRUTAL ASSAULT, 6.-8. srpna 2009 - den první

Jaroměř, pevnost Josefov


Téměř jubilejní 14. ročník populárního festivalu BRUTAL ASSULAT se odehrál již potřetí za sebou v bývalé vojenské pevnosti Josefov u Jaroměře. Od loňska se toho moc nezměnilo, snad jen to, že byl přísný zákaz stanování na travnatých plochách v centru Josefova, což znamenalo, že většina osazenstva zanechala své vozy na vyhrazených parkovištích, ale své plátěné přístřešky hudby chtiví fans rozložili v nedalekém stanovém kempu, který byl pro tyto účely zřízen. Jinak vše při starém: dvě pódia, žetony, dostatečný počet WC i občerstvení, autogramiády, hororový stan, metal market, zpoplatněná tribuna a bohužel i špatný zvuk u velké části vystupujících kapel, což je asi jediné mínus této akce. Hlavně pořád svítilo chvílemi ubíjejí slunce, což ostře kontrastuje s loňským ročníkem, kdy dva dny pršelo.

Ve čtvrtek 6. 8. 2009 začínám festival až s kapelou č. 4 – DARKANE. Švédská pětice patří mezi mé oblíbence a tak mě ani trochu nepotěšil pouze 35 minutový set, této výborné kapely. S novým pěvcem Jensem Bromanem svůj set na zvládli velmi dobře, ale před pódiem nebylo prvních 25 minut slyšet kytary, pouze občas sólíčka pana Malmstroma. Hrálo se hlavně z poslední placky Demonic Art, ale dostalo i na skladby ze starších desek. Potěšila zejména šlapavá závěrečná Innocence Gone.

Ve čtvrt na šest to pak rozbalila na vedlejším pódiu americká deathcoreová bruska CARNIFEX , jež předvedla standardní nářez, který dneska produkují lépe či hůře stovky podobných skupin. Amíci disponovali ucházejícím zvukem a nasazení celé squary bylo příkladné.

Krátce před šestou spustili svůj rambajs legendarní ultra-thrashers SADUS, ale bohužel v dnešní době tato kapela už nemá co říct. Je to jen bájemi opředené trio, které více méně proslavil jeho fenomenální basák, Steve Digiorgio. Kdyby v SADUS nehrál, pes po nich dnes neštěkne. Nehledě na špatný zvuk a neustálé výpadky kytary. Před dvaceti lety to byl jeden z lídrů americké thrash-deathové scény, z kterého zbyl jen stín.

Řecké pekelníky ROTTING CHRIST jsem už neviděl pěkných pár let a tak jsem se na ně docela těšil a pánové rozhodně nezklamali. Jejich tvorbu sice už tak detailně pěkných pár let nesleduji, ale pár songů mi bylo povědomých a hlavně se to dalo poslouchat, takže první dík směrem k pánům zvukařům.

Na druhé stage /Metal shop/, to po blackové vichřici rozparádili chasníci z Nového Yorku, jenž si říkají MADBALL a do Josefova dorazili už podruhé a opět předvedli velmi slušný set. Pořádně rozskákali publikum a veliká škoda jen toho podprůměrného zvuku. Hardcore jak má být. ORPHANED LAND jsem viděl ve Svojšicích v roce 2006 a byla to slabota, takže jsem dal raději přednost občerstvení, přestože mám Izrael rád, tak této partě jsem nepřišel na chuť ani na studiových nahrávkách.

Krátce po 21.00 hodině nastupuje první headliner prvního dne, Švédský oneman projekt PAIN, jenž jsme v pevnosti uvítali i v roce 2007. Napodruhé to bylo v Josefově mnohem lepší, hlavně bubeník se konečně trefoval do samplů. Peter samozřejmě nedojel sám a na pomoc si přizval 3 zdatné spoluhráče. Faktem ale pořád zůstává to, že death metalový zpěv mu jde mnohem lépe, než ten painovský. Každopádně dobrá práce a i zvuk se dal kupodivu poslouchat. Metloši hopsali na discometal jak o život.

Hvězda č. 2 čtvrtečního večera, slibovala velký old school hardcore zážitek, leč nestalo se tak. Utahané vystoupení newyorské čtveřice bylo zajímavé snad pouze tím, že bubeník Danny slavil 40. narozeniny a na závěr svého setu kapela vytáhla na pódium velkou skupinu přítomných děvčat. Když srovnám letošní BIOHAZARD s loňským show na WITH FULL FORCE, tak je to 100 a 1. Čekal jsem rozhodně víc.

Po neslaných Američanech, mělo přijít zklidnění ve formě progresivních metalistů CYNIC, ale ti si byli nuceni prohodit vystoupení /potíže na letišti se zavazadly/ s krajany BRUTAL TRUTH, jenž celý čtvrteční maratón měli původně uzavírat. Od Dannyho parťáků se mi hodně kdysi zamlouvala jejich prvotina Extreme Conditons…, ale to co předvádí BT dnes, to je jen odvar ze zašlé slávy. Grindový mazec to je jako prase, ale je potřeba mít k tomu odpovídající zvuk a hlavně šťávu. Docela mě ale mrzí, že jsem nevydržel do konce setu, poněvadž dle zpráv mých kolegů, se na pódiu slušné odvázal grindcorový vozíčkář.

Umlácen celodenním sluncem vynechávám experimentátory MITHRAS a Paula Masvidala s jeho CYNIC a jdu se uložit do vozu nabrat síly na další den.

TJ, pokračování příště