
Na stůl se mně vplížilo zakrvavené CD s názvem Criminology. A máme tu nové hácéčko, to bylo to první co mě napadlo při uvodních tónech čtyřskladbového počinu kapely BUNDY TAD. Alespoň dříve, když ještě nebylo tolik škatulek k dispozici, se tomu tak říkávalo. Dnes je to složitější a kapelu bych zařadil spíš někam do crossoveru nebo emo-hc, jak chcete. Každopádně Bundy Tad o sobě dávají svou muzikou dost hlasitě vědět. Precizní muzikantské výkony, kvalitní zvuk a v neposlední řadě zajímavé vizuální ztvárnění CD, jsou hlavní devízou tohoto, do jisté míry koncepčního EP. Hudební nápady jsou v rámci stylu nadprůměrné, což dává velkou naději do budoucna. Trochu mi vadí, že skladby jsou všechny tak nějak "pod kontrolou", čímž chci říct, že žádná z nich nevybočuje ze středního až pomalešího tempa, žádná z nich se nerozjede nekontrolovaně do vysokých otáček. U těch čtyřech skladeb to ani nevadí, ale nevím, jestli kluci + jedna dívka (kytara), dokážou udržet posluchačovu pozornost celých dejme tomu 40 minut (plus mínus obvyklá délka plnohodnotného cédé). Osobně bych si dokázal představit v repertoáru BUNDY TAD nějakou šílenější vypalovačku. Vrátím se k jediné muzikantce v sestavě kapely. Nebývá totiž obvyklé, že by dívky v kapele zastávaly funkci kytaristek, alespoň u smíšených uskupení tomu nebývá tak často. V tomto případě jde tedy o výjimku, která potvrzuje pravidlo. A není to vůbec na škodu, naopak Lydia ovládá svůj nástroj s naprostým přehledem (a proč by neměla, že) a vůbec bych se nedivil, kdyby se skladatelsky nemálo přičinila (ale to už jenom věštím z křišťálové koule). Tak a co říct závěrem? BUNDY TAD se představují krátkým, poslouchatelným EP. Kapela ví co chce, ví jak to má dělat a nezbývá než čekat jak se do budoucna se svými šancemi (a ty jsou dost vysoké) popere.
Osi